Nohy nahoru, aneb když mi dojde šťáva

Dnes to prostě nejde…

Před několika dny si náš malý Adam téměř vyrazil zub. Slabší povahy prominou, ale tolik krve jsem neviděla pomalu ani když Anička spadla z kola a rozrazila si zubem ret… Možná přeháním, ale tyto zážitky bych si raději nechala ujít.

Tak jak mi dřív vadil pohled na krev, s příchodem dětských úrazů jsem se obrnila a teď už i dokážu (přes tep 180, neměřitelný tlak a adrenalin na rozdávání) zachovat chladnou hlavu a situaci vyřešit.

Nicméně, takové zážitky mi vezmou fyzické síly víc než 20 km běh. K tomu připočtu bídný spánek způsobený konejšením momentálně kašlajících dětí a sečteno podtrženo, dnes to prostě nejde.

I když jsem pověstná tím, že prostě každý den musím vyvinout nějakou extra fyzickou aktivitu, dnes vím, že to nedám a zřejmě mě nezachrání ani kýbl kafe. A tak je ten správný čas. Čas, kterému fitness odborníci říkají vznešeně „Rest day“ a já tomu velmi nevznešeně říkám

„nohy nahoru“.

Abyste mě nepochopili špatně tento článek není návod, jak se velice snadno a s dobrou výmluvou vyhnout cvičení. 😃 Chtěla bych Vám jen předat, že odpočinek ve správnou chvíli je víc než celý svět.

Není to o tom říct si každý druhý den, že dám „nohy nahoru“, protože jsem měla špatný den v práci, nebo venku prší, nebo mě trochu pobolívá koleno… Poslouchejte svoje tělo, které Vám bezpečně řekne, jestli je to nasbíraná únava fyzická, či psychická, kombinace obojího NEBO je to jen moje lenost, takový ten malý čertík, co mi sedí na rameni a svádí mě k tomu, abych si místo 5 km běhu, intervalového tréninku nebo hodiny Pilates raději sedla a tvářila, že dnes prostě NE. 💪

Když máte pocit, že nesete na ramenou celý svět, zastavte se, dopřejte si volné chvíle s rodinou, dejte si kávu s přáteli, běžte na procházku nebo si zalezte do postele a nechte čas jen tak plynout, zkuste na nic nemyslet a čerpejte sílu a energii. BEZ VÝČITEK! Protože dobře víte, že zítra je taky den a bude líp a zase nazujete běžecké boty, nebo vezmete oblíbené činky a dáte se do toho. S vervou a v plné síle.

A přesně takový byl náš den. Pršelo, což by nás normálně od procházky neodradilo, ale obě děti nejsou úplně fit, takže jsme si od rána malovali, poslouchali oblíbené písničky, hráli si a byli spolu. Jen tak, krásně a bez výčitek.