ZAČÍNÁM! nebo…. ZAČÍNÁM?!

Budík zvoní, je pět ráno… Příšerný čas na vstávání… Překulím se z boku na břicho, svěsím
z postele ruku, svěsím nohu a čekám, že přijde nějaký super impulz a já vyskočím z postele jako nová! Ale nic, místo toho cítím, jak mi zády projede ostrá bolest a místo nového člověka je ze mě spíš 113 letý dinosaurus, ale vlastně… bylo by fajn dožít se 113 😊

TAKY TO ZNÁTE?
Já mám pocit, že v takové hibernaci jsem žila snad půl života. Od tří let jsem chodila
do gymnastiky, což – zpětně musím uznat – mi velmi pomohlo v mé stávající profesi,
ale ještě před několika lety, kdy jsem si každé ráno myslela, že z té postele zaručeně nevstanu jsem gymnastiku proklínala. Ono každá mince má dvě strany.

Dennodenní tréninky a tvrdý dril sice vedly ke kýženým vítězstvím, ale po vrcholu přišel pád, zdravotní pád. Skolióza páteře, bolesti pat, vykloubený loket a operace kolene nakonec předčasně ukončili moji relativně krátkou gymnastickou „kariéru“.

Roky plynuly, na gymnastiku jsem dávno zapomněla, ale bolesti zůstaly. Úspěšně jsem
je ignorovala, protože jsme tehdy s přítelem chodili JEDNOU TÝDNĚ na squash a to přece MUSÍ STAČIT!! Ale nestačí. Došlo mi, že abych se zbavila bolestí zad a kloubů, musím přidat.

ALE!
Sedla jsem k počítači, našla si nějaká cvičení na internetu a ujistila se, že ZÍTRA je ten správný den a začnu… A na druhý den? Ajajaj, záda bolí, běda běda, bolí víc než jindy,
no to nevím, jestli bych teda měla DNES ZAČÍT, takže to zase odložím a zase odložím…
a tak šly dny, týdny měsíce… Taky se v tom poznáváte?

Ve chvíli, kdy už to bylo neúnosné, nemohla jsem si bez bolesti ani obout boty, stát několik minut na autobusové zastávce bylo peklo a každé ráno jsem si říkala, že už nikdy nevstanu jsem se přece jen přinutila… Našla jsem si videa s různými cviky, a s vědomím, že přece: „Každý pohyb je lepší než žádný pohyb.“ jsem cvičila a cvičila a cvičila a nic. ŽÁDNÝ VELKÝ VÝSLEDEK.

Vrtalo mi hlavou, co jako dělám špatně?! Cvičím téměř denně, různé kombinace cviků, různé disciplíny – kardio, core, strečink, něco z jógy,… vlastně jsem se v tom nemohla ani dobře zorientovat a v té době jsem si vůbec neuvědomovala, že jen „nějaký“ pohyb nestačí.

Tehdy jsem vlastně jen prováděla nějaké cviky bez ohledu
na to, jestli je dělám správně, a to byl kámen úrazu. Od té doby jsem ušla kus cesty, absolvovala akreditovaný instruktorský kurz Pilates, vzala si toho nejlepšího chlapa na světě a spolu s ním dala život dvěma krásným dětem, získala mnohaleté zkušenosti s bolestí a jak s ní zatočit, pomohla stovkám klientům a teď a jsem tu pro i Vás.

 

V tuto chvíli pro Vás připraji e-book zdarma, kde se dozvíte, jak začít s pravidelným a zdravým pohybem a ukáži Vám, jaké jsou základní chyby začátečníka, možná i pokročilého fitness matadora při cvičení s vlastním tělem 😊

"Mojí vášní je pohyb. Jako lektorka Pilates s letitou zkušeností a máma dvou velmi živých dětí vím, že věci někdy nejdou, jak bychom si představovali. Naučím vás využít i minimum volného času ve váš prospěch tak, aby Vás cvičení bavilo a bylo pro Vás přínosem :)" Můj příběh, jak jsem se přes Zumbu dostala k Pilates, si přečtěte tady >>
Komentáře
  1. Petro, skvělý článekpřesně se v tom poznávám.
    Začnu zítra…..
    Diky V.

    • Petra Dvořáková napsal:

      Verčo, díky 🙂 Myslím, že v určité fázi to tak máme téměř všichni. Tak už se jen odrazit ode dna a začít plavat 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.